Ano, je to tak. Yetti nás navštívil. Počkal až všechny děti usnou, to proto, že má rád ticho a klid. Potom zaklepal na dveře a šel navštívit paní učitelky. Trochu si všichni popovídali v křesílkách na chodbě, paní učitelky nabídli Yettimu nějaké dobroty a zvědavě poslouchaly, i když jim srdce rychle tlouklo. Hlavní důvod Yettiho návštěvy ale byly děti. Nesl jim totiž v červeném batůžku důležité zprávy. Dříve, než je ale předal ho vyplašil nějaký zvuk a utekl.
Proto jsme se ráno museli vydat po jeho stopách a pokusit se ztracené zprávy najít. Paní učitelky viděly, kterým směrem utekl, takže jsme měli alespoň správný směr. Zprávy jsme nakonec našli; u dřevěné boudy, v keři, na sjezdovce a v zasněžené proláklině. Byly celkem čtyři. Dvě modré a dvě žluté. Nedávaly vůbec smysl. No podívejte se sami:
Poznali jsme, že zprávy jsou zašifrované nebo v Yettiho řeči. Pak Davida napadlo, že bychom mohli zkusit dát stejné barvy na sebe. A ono to opravdu fungovalo. Konečně jsme získali tajné zprávy! A vše začalo dávat smysl...
Yetti nám napsal něco o sobě a také to, že jeho posel nás stále doprovází. To vysvětlovalo, proč s námi na každý výlet běhá zrzavý oříšek bez obojku. Vždy na nás čeká u chaty, jde s námi a pak nás zase doprovodí až ke dveřím a uteče. Bylo nám to trochu divné, ale tajnými zprávami se vše potvrdilo. Naše domněnky byly správné.
Zatím zdravíme, badatelé ze 3.A
Žádné komentáře:
Okomentovat