Ke konci roku jsme se vrátili na začátek, a to k zářijovému projektu "Jak se žilo před sto lety". Navštívili jsme výstavu MONARCHIE v nové budově Národního muzea. Ta nám připomněla to, co jsme se v září učili - jak vypadala dobová kuchyně, jak se oblékaly děti, zkrátka jaký byl dříve život. Neučili jsme se ale z obrázků, ale vše jsme viděli naživo. Nejlepší exponáty byly samozřejmě ty, které šlo vyzkoušet na vlastní kůži: houpající koník, klečení na hrachu či na polínkách, dobové oblékání, přebalování miminka či domácí práce. Perfektně jsme si celé dopoledne užily. Nakonec zbyl čas na dobové hry i na zmrzlinu!
Byli jsme u takových fotek zvětšených lidí, vypadalo to jako živé. Byly to fotky z papíru, veliké jako ve skutečnosti. Vypadalo to dobře a ve vitríně byly šaty císaře France Josefa.
Zkusila jsem napodobit tu paní a trošku se mi to povedlo. Juli
Byla tam dírka, tak jsem tam provlíkla ruku. Moc se i to líbilo, ty paní, jak tam byly vyrobené z papíru. Protože jsem malá, musela jsem si stoupnout na špičky. Tery
Moc mě to bavilo na židli, bylo tam trochu strašidelno. Ještě mě bavilo, jak před sto lety ve škole dělali tresty, že musíš klečet na hrachu a dřevě. Já jsem to vyzkoušel na hrachu a trochu to bolelo a Kuba měl trest, takže tam seděl. Ještě mě bavilo jak jsme tam hráli a bylo tam divadlo, které ukazovali Mikuláš, Hanka a Tom a jak jsem házel do díry míče, jeden se mi povedl. Nakonec jsme šli do cukrárny a měli jsme zmrzlinu. Byla dobrá. Peťa
Ivan a já jsme klečeli na hrachu a polínkách a bylo to úžasné. Ani to nebolelo, ale zase jsme měli otlačené koleno. Zkoušeli jsme, jak to bolí a jak to měly děti v 19.století. Patrik
Vybírali jsme si barvy, já jsem si vybrala bílou. To znamenalo, že jsem šlechtic. Na té výstavě tam byly kostky, s nimi jsme si zatočili. Tam bylo napsáno, jak se žilo třeba šlechticovi. Pak nás paní učitelka zavolala a zeptala se nás na otázky. A ten, kdo odpovídal se mohl zhoupnout na koníkovi.
Oblékli jsme se do šatů jako venkovské děti a vzali jsme si klacky zavázané nějakým hadrem. Paní učitelka Ivana Bendíková nás vyfotila. Cítila jsem se úplně volně, ale trošku trapný mi byl ten čepec. Dneska bych si ale raději vzala jen tu sukni. Zbytek bych nenosila. Andy.
Ehmmmmm. Mohli jsme si navlíknout bílé staré obleky a potom jsme mohli vzít svazek dřeva a pytel plný ořechů. Tím jsme zkoušeli, jak jsme silní a jak měly těžkou práci děti před sto lety. Tom a David.
Líbilo se mi moc oblékání. Cítil jsem se pak jak šlechtic. Moc mě to tam bavilo a pak mě bavilo moc, jak jsme na konci cvrnkali kuličky. Kuba Š.
Museli jsme si vybrat oblečení, potom jsme si vzaly otýpky a šli jsme se vyfotit. Bylo to dobrý, ale být v té době bych nechtěla, protože bychom mohli tahat to dřevo a vždycky bychom přišli domů a měli bychom boule a modřiny.
Julča a Terka
Zkoušeli jsme, jak se hrálo za císaře pána. Hráli jsme divadélko a byly tam další hračky. Například: tabule, kuchyňka, házení podkovou. Museli jsme si sundat boty.
Hrála jsem s holkami z béčka hru podkovy. A házeli jsme tam podkovy do takových tyček a měli jsme si zkusit střelit do padesátky. Ta hra by mě bavila i dnes. Vanda
V oddělení dětí byl takový koutek, kde jsme si mohli hrát s dřevěnými hračkami. My tři holky já, Barča a Niky jsme si vybraly domeček.
Žádné komentáře:
Okomentovat