Výlet Praha - Lima

Nakoukli jsme do Peru

Letušky byly paní učitelky a pak za námi přišel profesor Josef Buk a našeho spolužáka Ivana tatínek. Pracovali spolu. Pamatuju si, že Indiáni stavěli domy z rákosí a bláta a pro krále hrady z kamenů.

Andy

Dne 28. února jsme letěli do Peru. Den před tím jsme pletli náramky a den potom jsme si je vzali. Paní učitelka nám pustila, jak vzlétá letadlo a pak jsme dostali letenku, do které jsme vyplnili údaje. Pan Josef Buk nám ukazoval suvenýry a obrázky, třeba že si staví lodě z rákosu, ale Patrikovi se to moc nelíbilo.

Kuba Š.

Dne 28. února jsme dělali puzzle a když jsme je udělali, tak jsme dostali letenku a vyplňovali jsme anglickou jízdenku. A pak jsme letěli do Peru. A přišli dva pánové a vyprávěli, jak byli v Peru a co tam viděli a vyprávěli a vyprávěli. A zapamatovali jsme si, že Indiáni si předávali zprávy a každý běžel 10 kilometrů.  

Vanda

Dne 28. února byl projekt o Peru. Přišli k nám dva pánové, kteří byli průvodci Peru. A Josef Buk byl dokonce i v Peru. A povídali jsme si, jak posílají poštu králi a jak si staví domy a tak dále... Bylo to super!!!

Hanča

Byli tam zdi a taky když se muselo oznamovat něco králi, z každé boudy musel uběhnout 10 km jeden člověk! V noci tam je pod nulou, jinak všichni museli psát v domech. Lodě si stavěli ze slámy, je to pro ně lehké. Nevím, jak mohli unést takový balvan. Jedna zeď je půlka tanku (těžká). Pán, který nás doprovázel se jmenuje Josef Buk.

Páťa

Peru - tradiční instrumentální hudba
Tradiční andská hudba

Naše tělo

Karate

Velký karate

V pátek 8.2. k nám přišli dva karatisté Jirka a Honza, učili nás údery a kopání. Byly tam třídy 2.A a 2.B. Šli jsme do tělocvičny na dvě hodiny. Měli jsme rozcvičku, protahování prstů, těla i nohou a hlavy. Nejsilnější byla Paulína z 2.B. Bavilo nás to a karatisté tam měli lapy, ty boxovací rukavice co vypadaly jako tlapy a do těch jsme boxovali. Karatisté nám předvedli, jak využiješ sílu protivníka a přehodíš ho přes tělo. Zdravili jsme se na začátku a na konci tak, že jsme si klekli na kolena a hlavu jsme si dali na zem, na podlahu. Nakonec jsme se vyfotili s mistry karate, tak jak se fotí v Japonsku. Chybělo hodně dětí, proto jsme pozvali na karate i prvňáky. 

napsala: Hanka Petrusová

Pro marody

Moji milí marodi a nemocníčci. 

Posílám vám pozdrav ze školy. Doufám, že se po prázdninách už všichni ve zdraví sejdeme. Každá paní učitelka musí mít přeci ve třídě nějaké děti. Tento týden nás bylo jen devět a to je opravdu málo.

Takže všichni hurá do postele s horkým čajem s medem a s citrónem! Aby se vám lépe uzdravovalo, posílám odkaz na Macha a Šebestovou. Koukněte se, jak si se spolužákovo nemocí poradili oni.

http://www.youtube.com/watch?v=kbV91EL61N8

Ať jste brzy zdraví přeje paní učitelka.

Modrý motýl Bojovník Mantrosu

 Autor: Kuba Š.

Modrý motýl, letí lesem, letí loukou, letí městem. A najednou...uvízne v síti...počítačové. Jeho modrá, hedvábná, průsvitná křídla mizí a motýl se promění v počítačovou příšeru, která má dlouhé nohy, malé tělo, obří hlavu a křídla dračí. Před ním stojí zombie, motýl utíká do vody, zkouší plavat, ale nejde mu to. Zombie skočí do vody a zvedne se obří vlna. Motýl zkouší vzlétnout, převalí se jedna vlna, převalí se druhá, motýl lape po vzduchu. Objeví se stařeček s kouzelnou berlou. Podá motýlovi berlu, ten se jí oběma rukama pevně chytne a najednou se ocitne v staříkově skrýši ve skále. Protože má hrozný hlad, začne hledat něco k jídlu, stařík se zjeví a podává mu  čerstvě usmažené řízky. Zatímco motýl jí, stařeček mu vypráví o hře Mantros, ve které se motýl ocitl. V zemi Matros přebývají zlý zombie, kteří chtějí obyvatele Mantrosu proměnit ve své poslušné sluhy. Stařeček je starý král, který stále hledá zachránce své říše, o kterém mu kdysi řekl královský věštec. Motýl nechce věřit, že on je ten zachránce. Povídá: „Podívejte se jaká já jsem zrůda, já nemohu být zachránce“. Stařeček odpovídá:“Až dojíš tyto řízky, tak se zakuklíš a po znovuvylíhnutí se staneš  motýlím bojovníkem“. A tak se také stalo.

Motýlí bojovník přilétá do královského hradu, který obsadili zlí zombie a mocným pohybem svých křídel je uspí. Spící zombie se propadnou do země. Dalším pohybem svých křídel opraví motýlí bojovník hrad a pak ho vyčistí od všeho zlého. Když je hrad připraven pro panovníka, přepraví starý král motýlího bojovníka silou berly do podsvětí, aby zde zničil krále zombií. Černá tma obklopuje motýlího bojovníka, kosti mrtvých mu praskají pod nohama a pavučiny zachycují jeho křídla. Najednou spatří krále zombií, který  sedí na trůně uprostřed podsvětí obklopen svými rádci. „Co tu chceš ?“ ptá se král zombií. „Jsem ten co zničil tvé vojsko na hradě a jdu zničit i tebe.“hrozí motýlí bojovník. Král zombií se silným hlasem zasměje. „Mě nikdy neporazíš, ha, ha ha“. Mocným pohybem svých křídel zlikviduje motýlí bojovník všechny rádce, ale na krále to neplatí. Král vzal ze svého rozbitého stolu magickou kost a tou bije motýlího bojovníka, kterého již opouštějí síly. Najednou se objeví stařeček a podává mu svou berlu, jen ta může přemoci krále zombií. Motýlí bojovník hodí berlu přímo do srdce krále zombií a ten se rozpadne na kousky, které se vsáknou do země.

Starý král bez své berly umírá a na trůn v opraveném a čistém hradě nastupuje mladý princ. Už není třeba motýlího bojovníka a tak se motýl ve své původní podobě se svými modrými, hedvábnými, průsvitnými křídli vrací přes město, přes louku do lesa, kde ve spokojenosti dožívá svůj krátký motýlí život.