středa 27. února 2013

Výlet Praha - Lima

Nakoukli jsme do Peru

Letušky byly paní učitelky a pak za námi přišel profesor Josef Buk a našeho spolužáka Ivana tatínek. Pracovali spolu. Pamatuju si, že Indiáni stavěli domy z rákosí a bláta a pro krále hrady z kamenů.

Andy


Dne 28. února jsme letěli do Peru. Den před tím jsme pletli náramky a den potom jsme si je vzali. Paní učitelka nám pustila, jak vzlétá letadlo a pak jsme dostali letenku, do které jsme vyplnili údaje. Pan Josef Buk nám ukazoval suvenýry a obrázky, třeba že si staví lodě z rákosu, ale Patrikovi se to moc nelíbilo.

Kuba Š.


Dne 28. února jsme dělali puzzle a když jsme je udělali, tak jsme dostali letenku a vyplňovali jsme anglickou jízdenku. A pak jsme letěli do Peru. A přišli dva pánové a vyprávěli, jak byli v Peru a co tam viděli a vyprávěli a vyprávěli. A zapamatovali jsme si, že Indiáni si předávali zprávy a každý běžel 10 kilometrů.  

Vanda

Dne 28. února byl projekt o Peru. Přišli k nám dva pánové, kteří byli průvodci Peru. A Josef Buk byl dokonce i v Peru. A povídali jsme si, jak posílají poštu králi a jak si staví domy a tak dále... Bylo to super!!!

Hanča

Byli tam zdi a taky když se muselo oznamovat něco králi, z každé boudy musel uběhnout 10 km jeden člověk! V noci tam je pod nulou, jinak všichni museli psát v domech. Lodě si stavěli ze slámy, je to pro ně lehké. Nevím, jak mohli unést takový balvan. Jedna zeď je půlka tanku (těžká). Pán, který nás doprovázel se jmenuje Josef Buk.

Páťa



































Peru - tradiční instrumentální hudba
Tradiční andská hudba

úterý 19. února 2013

Naše tělo









Karate


Velký karate

V pátek 8.2. k nám přišli dva karatisté Jirka a Honza, učili nás údery a kopání. Byly tam třídy 2.A a 2.B. Šli jsme do tělocvičny na dvě hodiny. Měli jsme rozcvičku, protahování prstů, těla i nohou a hlavy. Nejsilnější byla Paulína z 2.B. Bavilo nás to a karatisté tam měli lapy, ty boxovací rukavice co vypadaly jako tlapy a do těch jsme boxovali. Karatisté nám předvedli, jak využiješ sílu protivníka a přehodíš ho přes tělo. Zdravili jsme se na začátku a na konci tak, že jsme si klekli na kolena a hlavu jsme si dali na zem, na podlahu. Nakonec jsme se vyfotili s mistry karate, tak jak se fotí v Japonsku. Chybělo hodně dětí, proto jsme pozvali na karate i prvňáky. 

napsala: Hanka Petrusová